Následující knížky jsem měla přečtené hned, ovšem napsat o nich chvilku trvalo. Nejsem v takové euforii, že by mi psaní šlo snadno, ale ani v depresi, kdy by si mne našla má múza - což se ovšem může změnit, v květnu čtu koktejl pohádky se zpovědí psychopatů.
Joseph Kessel: Kráska dne
Uznávám, že pokud člověk není tak trochu do kinematografie, a taky tak trochu do Španělska (nejlépe v kombinaci), tak Buñuela znát nemusí. Já španělštinu na gymplu měla ráda, a klidně bych ji měla ráda dál, kdybych z ní tolik nezapomněla, takže mi zbyla aspoň ta španělská kinematografie. Ještě na gymplu jsme si španělské filmy pouštěli, takže přišla i řada na Buñuelova Andaluského psa. Jeho dosti pozdější dílo, Krásku dne jsem viděla až mnohem později v televizi, a ano, tohle by asi do školy nebylo, ovšem já byla nadšená - režisérsky španělské a impresionistické s nadpozemsky krásnou Catherine Deneuve s šarmem Francouzky a perfektním červeným kabátkem v úvodní scéně, v těch dalších už toho měla podstatně méně. Dlouho jsem ale nevěděla, že se jedná o dílo podle knižní předlohy, respektive novely, která vznikla o mnoho let dříve, ve 20.letech, z pera tehdy osmadvacetiletého autora. Sám ji označuje jako svou nejoblíbenější, já musím uznat, že se četla velmi příjemně a svižně, bylo zajímavé sledovat vnitřní rozpory hrdinky, takže i pasáže bez konverzací, bez dějových posunů a zvratů, scény kdy Séverine bojuje sama se sebou byly opravdu záživné. Buñuel tohle všechno zanechal a převedl do snových sekvencí a výraznějších barev. Ráda vyhledávám srovnávání filmů a knih, a přestože je tenhle můj oblíbený, tak nadšená jsem byla i z křehkého knižního příběhu manželství tak dokonalého, že to prostě nešlo unést.
Marie Doležalová: Kafe a cigárko
Blog kafe a cigárko jsem četla. Nejdříve občas, pak co nejvíce naráz a zanedlouho pravidelně. Taky jsem pro něj hlasovala v Magnesia Litera, Marušce fandila i na parketě, těšila se na knížku a i když jsem ji nenašla pod stromečkem tak jsem věděla, že si ke mně časem najde cestu (mami, to ty jsi to doporučila bráchovi, viď?). No a pak jsem se začetla, pěkně popořádku a pak i na přeskáčku (jé, tady jsou fotky! jé, tady je komiks!), a nebralo to konce. Smála jsem se a notovala si, a souhlasně kývala hlavou, a předpokládala a vždycky byla překvapená. A u kapitoly Já nic, já introvert... jsem si z toho kývání málem zablokovala krk, jak moc to na mě sedělo. Pak taky kapitola Jak jsem poprvé a naposledy podlehla reklamě, tady jsem měla zkušenost až podobně nápadnou, tohle byly dvě kapitoly jak vystřižený z mýho scénáře (aspoň že ty trapasy máme každá svoje vlastní), ale nadšená jsem byla úplně ze všech, jen pár jsem příspěvků jsem znala z blogu, takže jsem hltala další a další nadpisy, články a ilustrace - ne kofein nebo nikotin, ale dobrá kniha je moje závislost!
A co jste naposledy četli vy?
♥♥♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za vaše milé komentáře! :-)