Štítky

neděle 6. listopadu 2016

#copravectu přečteno v únoru

Zdravím vás u prvního březnového článku, a předesílám, že to není shrnutí minulého týdne, jelikož tam byste si mohli prohlédnout jen jak se učím u stolu, v posteli, opět v posteli v jiném pyžamu, oukej, dám si jógu, lakuju si nehty a vykvetly mi tulipány (ty jsou stejně na insta O:-)). Místo toho čtenářský koutek - přeji příjemné čtení!

S autorkou, Helen Walsh jsem se prvně setkala při posledním karlovarském filmovém festivalu. Kdo články z něj sledoval, případně mne zná, tak ví, že se na něj vždy poměrně pečlivě připravuji. V seznamu filmů s předstihem vybírám, přehrávám trailery, vytvářím rozvrhy na jednotlivé dny, a ještě mnohem víc. Naposledy mě, mimo jiné, zaujal snímek Rebelky této mladé britské režisérky, její režijní debut, protože ona sama je spíše spisovatelkou. Lovila jsem tedy na internetu některé její tituly a nejvíce mne (nejen obalem) zaujal její nejnovější román odehrávající se jedno léto na slunné Mallorce, kde hlavní hrdinka tráví již tradičně své zasloužené volno. Řeší se zde vztah matka-dcera, o to komplikovanější, že se jedná o dceru nevlastní. Hlavním tématem je ale vztah ženy kolem čtyřicítky k mladšímu muži, o to kontroverznější, že jde o chlapce mladšího o celou generaci. Nevěra, vášeň, posedlost a stud, tím vším hrdinka prochází, zamotává se do lží, fantazíruje o sexu, užívá si sex a komplikuje si vztahy kolem sebe. Řeší i sociální situaci, peníze, ztrátu zaměstnání (doufala jsem, že se tahle témata objeví - i ve filmu se dotýká střetu odlišných sociálních vrstev v časném dospívání), rozhodně nejde u tohoto "erotického románu" jen o popis poloh, ale je to dílo mnohem komplexnější, i když děj je částečně předvídatelný - tušila jsem co bude dál, ale nemohla se odtrhnout a přečetla to prakticky za dva večery. A to i přesto, že mi její angličtina místy dělala trochu problémy (u Murakamiho, do angličtiny přeloženého Alfredem Birnbauem, Philipem Gabrielem nebo Jay Rubinem se mi to nestává, ale obdobně jsem trpěla u Johna Greena, těžko říct proč).
edit: Až po přečtení a pořádném prohledání knihkupectví jsem zjistila, že jedna kniha této autorky byla přeložena do češtiny!! s názvem Tak už spi, takže kdo by se nechtěl pouštět do angličtiny, tak má možnost zkusit jiný kousek.

Knížku Andělin popel mi doporučila maminka už před lety, a už tehdy byla všude vyprodaná (pokud ji najdete, odměna vás nemine). Česky vyšla v roce 1998, tři roky po mezinárodním úspěchu a Pulitzerově ceně pro tehdy debutujícího autora, v jeho 65 letech. Frankie zde očima dítěte popisuje první roky života irské rodiny nejprve ve Spojených státech a poté zpět v Irsku, kam se, dle jeho slov, rodina neměla nikdy vracet. Promáčené Irsko, do toho válka, práce v továrnách v Anglii, rivalita Britů a Irů, irská hrdost a drsná krajina, neotřesitelná víra, láska ke Guinessu, epidemie tuberkulózy (trochu jsem na to ještě mrkla a Irové měli v první polovině 20.století jednu z nejvyšších dětských úmrtností v Evropě právě kvůli souchotinám, brrr) a chudoba. Tahle knížka je krásně drsná. Krutá, z pohledu dítěte naivní až humorná. I když z vyrůstání v těch neskutečných podmínkách opravdu mrazí. Vím, že v tomhle případě mluvím dost obecně, ale tohle by si měl přečíst každý a udělat si svůj vlastní názor, a třeba se i zamilovat jako já.
P.S. je to návykové, ale má to další díl, navíc existuje i filmová adaptace

A co už jste letos stihli přečíst vy?
♥♥♥

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za vaše milé komentáře! :-)